Květen 2011

Malopolský kůň

27. května 2011 v 19:09 | Shery |  Plemena

Všeobecná charakteristika

Stavba těla: Celkovým vzhledem i některými jednotlivými rysy značně připomíná araba - podobně jako on má kupříkladu vysoko nesený ocas a dlouhé nohy.
Hlava: Velice dobře vyvážená, u typu Darbowski-Tarnowski je mírně štičí, což je připomínkou arabské krve. Uši jsou středně dlouhé, pohyblivé, čelo široké, oči umístěné daleko od sebe a poměrně nízko. Cřípí se zužuje k široce roztažitelným nozdrám.
Barva: Jsou povoleny všechny čisté barvy včetně grošáků.
Výška: Od 15.3 do 16.2 pěstí.


Zastavení, couvání a přechody

27. května 2011 v 12:30 | Shery |  Chody koně
Zastavení
Při zastavení má kůň stát pozorně, nehybně a rovně, s váhou (hmotností) rozloženou stejnoměrně na všech čtyřech nohách, které v páru stojí vždy vedle sebe. Krk má být zvednut, týl vysoko, hlava nepatrně před svislicí. Kůň zůstane "na přilnutí" a udržuje měkké a lehké spojení s rukou jezdce, může jemně přežvykovat udidlo a má být připraven k pohybu na nejjemnější pobíku jezdce.
Zastavení se docílí přenesením váhy koně na záď správným zvýšením účinku sedu a nohou jezdce, pobízejících koně proti stále více a více zadržující, ale poddajné ruce, vyvolávající téměř okamžité, ale ne násilné zastavení na určitém místě.
Couvání
Couvání je rovnoměrný pohyb zpět, ve kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Nohy se mají dobře zvedat a zadní zůstávat na rovné čáře. Při předchozím zastavení, jakož i během couvání kůň, ať stojí nehybně, má zůstat "na přilnutí" a udržet si chuť k pohybu vpřed. Vážnými chybami jsou vzpírání se nebo ukvapenost pohybu, odpor nebo vyhýbání se ruce, uhýbání zádě z přímé linie, rozkročující se nebo neaktivní zadní nohy, vlečení předních nohou. Jestliže jsou v některé úloze vyžadovány po couvání klus nebo cval, kůň má vykročit bezprostředně do tohoto chodu bez zastavení nebo přechodného kroku. Více se o couvání dozvíte přímo v článku o couvání.
Přechody
Změny chodu a ruchu mají být provedeny zřetelně u předepsaných značek, mají být provedeny rychle, měkce a nenásilně. Kadence chodu má být zachována až do okamžiku, kdy je chod měněn nebo kůň zastaví. Kůň má zůstat lehce v ruce, klidný a udržet korektní postavení. Totéž platí o přechodech z jednoho cviku do druhého, např. z pasáže do piaffy apod.

Typy ohonů

27. května 2011 v 12:22 | Shery |  Anatomie koní

Tělesné údaje koně

27. května 2011 v 11:43 | Shery |  Anatomie koní
Tělesná teplota koně
Měříme ji v konečníku 3 - 5 minut, teploměr nejprve potřeme vazelinou a vsuneme mírným tlakem a krouživými pohyby do konečníku.
  • Hříbata (1 - 14 dnů stará) - 38,8 -39,8 ° C
  • Hříbata (1 - 4 roky) - 37,5 - 38,5 ° C
  • Dospělí koně - 37,5 - 38,0 ° C
Tep
Zjišťujeme jej přiložením ruky na tepnu na těle zvířete (př. na vnitřní straně spěnky, v krkavičném žlábku na krku) a počítáme ozvy srdce/1 minutu.
Počet tepů v klidu:
  • Hříbata (1 - 2 dny) - 100 - 200/min
  • Hříbata (14 dnů) - 80 - 90/min
  • Hříbata (3 - 6 měsíců) - 64 - 76/min
  • Hříbata (6 - 12 měsíců) - 48 - 72/min
  • Hříbata (1 - 2 roky) - 40 - 56/min
  • Dospělí koně - 28 - 40/min
Dech
Pozorujeme zvedání a klesání krajiny břišní a počítáme počet dechů za minutu. Nejlépe je to pozorovat na ležícím koni.
Počet dechů v klidu:
  • Hříbata (1 -14 dnů) - 18 - 26/min
  • Hříbata (1 - 4 roky) - 14 - 18/min
  • Dospělí koně - 8 - 16/min

ZZVJ

26. května 2011 v 20:21 | Shery |  Výckvik jezdce
ZZVJ, tedy zkouška základního výcviku jezdce je jakousi bránou do světa oficiálních závodů. Závodník musí porotu přesvědčít, že už dosáhl určitého stupně na žebříčku jezdeckého vzdělávání. Celá zkouška se skládá ze čtyř částí a to: test z teorie, předvedení koně na ruce, drezura a parkur (zde zálezí na disciplíně které se budete věnovat, jestliže chcete být jezdcem spřežení, parkur ani drezuru neabsolvujete). Typ zkoušky který jsem právě popsala je platná pro disciplínu drezura, parkur a všestrannost. Co se týče například voltiže, zde je to trošku jinak, dítě které dosáhne závodní úrovně, dostane licenci, s razítkem Voltiž, ale může závodit pouze v této disciplíně, leda že by si dodělal normalní licenci:)
Věková hranice v konání zkoušek je v daném roce 12 let, u jezdců na pony 8 let a ve spřežení 16 let. Musíte uspět u všech částí zkoušky, aby jste získali vysněnou licenci. Na zkoušku musíte nastoupit v ustrojení, dané pravidly jezdeckého sportu, tzn. bílé jezdecké kalhoty (jezdkyně mohou mít krémové), světlá košile, bílá vázanka, sako (černé, tmavomodré, červené), vysoké jezdecké boty nebo chapsy a přilba s tříbodovým uchycením. Kůň musí mít taktéž výstroj danou ustanovením ČJF (Česká jezdecká federace). Na zkoušku si také můžete vzít dva koně, jednoho na drezuru a jednoho na parkur, nebo se na jednom koni můžete vystřídat se svou kolegyní. Při drezurní zkoušce vám bude předčítána úloha (měli by jste si sehnat vlastního čtenáře). Posuzovat vás bude komise složena ze tří členů.
Neuspěje-li jezdec v části teorie, má možnost opravné zkoušky jen z části teorie a nejdříve za měsíc po konání ZZVJ, pokud ovšem nezvládne část parkur, drezura, nebo oboje..musíte si tuto zkoušku zopakovat celou, nejdříve ale po půl roce.
Předvedení koně na ruce:
Drezurní úloha je národní úloha č. Z1 nebo Z2, tato zádání si snadno můžete najít na internetu, či v knížce.
Parkurová část zkoušky se skládá z překonání parkuru ve výšce 70 - 90 cm s 1 distancí, 1 kombinací, přechod do klusu a skákání kavalet z klusu.
Teoretická část je zaměřena na :
- anatomie a fyziologie koně
- napájení, krmení, ošetřování a kování koně
- úrazy a nemoci koní - základní zdravotní ošetření koně
- ústroj jezdců při výcviku, postroj koní
- bezpečnost jezdce a základní první pomoc
- disciplíny jezdeckého sportu ( základní znalost pravidel ).
Tyto zkoušky můžete konat v jezdeckých centrech, která ZZVJ pořádají, minimální počet uchazečů je 6 a maximální 20, zaplatíte také zápisné a to ve výši 500,-.

41 rad pro vyjížďku

26. května 2011 v 20:00 | Shery |  Výckvik jezdce
1. Noste mobilní telefon, když jedete na vyjížďku, a ujistěte se, že váš kůň zná zvuk jeho zvonění. Noste telefon na ruce anebo u nohy, kde vám nemůže ublížit, kdybyste spadli. Podobně nepřipevňujte telefon k sedlu, protože když spadnete a kůň vám uteče, telefon vám nepomůže.
2. Než vyjedete, řekněte někomu, kam jedete a jak dlouho asi budete venku.
3. Připevněte kovový štítek s vaším jménem a číslem stáje na výstroj koně. Pokud se od koně oddělíte, kdokoli ho najde, bude vědět, odkud kůň je.
4. Pokud máte nějaké zvláštní zdravotní obtíže (např. alergii na penicilin), noste náramek s varováním.
5. Po silnici jezděte ve dvojici vedle sebe - ale jenom tam, kde je dobrá viditelnost a kde je to bezpečné. To podnítí řidiče, aby vás předjeli opatrně a ne těsně kolem vás ve velké rychlosti.
6. Vždy noste reflexní výstroj, když jedete po silnici, a to i v létě tam, kde stíny mohou ovlivnit viditelnost. V obchodech existuje velký výběr jak pro jezdce, tak pro koně. Odrazové oblečení a varovná světla jsou efektivní, když jedete v mlze nebo když se stmívá.
7. Zkontrolujte podkování ještě před jízdou a ujistěte se, že podkovy nejsou povolené. Je nepříjemné ztratit podkovu daleko od domova.
8. Vzpomeňte si na staré pravidlo vždy mít u sebe háček na kopyta a kus provázku. Háček pro odstranění kamínků z kopyt a provázek na dočasné opravení výstroje.
9. Při návratu do stáje zkontrolujte kopyta a nohy koně. Podívejte se, zda nejsou někde škrábance anebo odřeniny, popř. je ošetřete.
10. Bláto by mělo být smyto a poté osušeny nohy. Opláchněte také kamaše, aby byly napříště čisté - zaschlé bláto může koňské nohy odřít.
11. Přizpůsobte rychlost povrchu. Rychlá práce na hlubokém písku nebo v blátě může způsobit natažení šlach a na tvrdém povrchu zranění z otřesu.
12. Necválejte po pásech trávy podél silnic, i když vypadají vhodné ke cvalu, mohou tam být díry a příkopy. A kdyby kůň uskočil, mohl by se dostat na silnici a uklouznout, anebo jezdce shodit a poté utéct po silnici.
13. Cválejte na různých místech. Kůň by jinak mohl začít tušit, na kterém místě se cválá, a stát se těžko ovladatelným.
14. Aby kůň zůstal dobře vychovaný, občas projíždějte cvalové úseky v kroku a občas choďte na vycházce pouze v kroku, aby si nemyslel, že každá vycházka znamená divoký cval po okolí.
15. Staré rčení "poslední kilometr domů se chodí v kroku" znamená, že se kůň vrací do stáje klidný a nezpocený.
16. Nikdy se k neznámému koni, kterého venku potkáte, nepřibližujte cvalem anebo v klusu. Pokud ho chcete předjet, vždy se zeptejte jezdce, jestli mu to nevadí a poté teprve pokračujte v rychlejším chodu.
17. Zkontrolujte povrch i na doskokové straně skoku, pokud chcete skákat. A vždy odstraňte větve.
18. Váš kůň by měl být dobře na pomůckách. To se vám může vyplatit, když se setkáte s nějakým problémem.
19. Koně mohou být cvičení i venku, např. ustupování na holeň tam a zpátky po cestě, přechody na určitých bodech. Pomůže, když si zvolíte určitý cíl, kterého chcete na vycházce dosáhnout.A nezapomínejte si v klusu občas přesednout a cválat na obě nohy.
20. V zásadě máte na koni více kontroly než ze země. Ale když se setkáte s něčím, čeho se váš kůň opravdu bojí, a myslíte si, že koni dodáte více jistoty ze země, nebojte se sesednout a koně provést. Většinou pomůže, když se postavíte mezi koně a předmět, kterého se bojí. Kůň si bude připadat více ochráněn a pokud uskočí, neskočí na vás.
21. Jeďte kolem odstrašujících předmětů v lekci "dovnitř plec" tak, aby se kůň na předmět nedíval. Nenuťte koně, aby se na předmět díval, anebo aby se k němu přibližoval, protože to ho jenom více vystraší. Pokud ale kolem předmětu projedete několikrát, nejspíš se rozhodne, že se ho není třeba bát.
22. Když jedete po silnici, nechte koně sestaveného doleva, aby zadem neuhnul do silnice.
23. Snažte se přejít silnici ve skupině, aby nezůstal jednotlivý kůň sám na jedné straně.
24. Koně se také musí naučit stát klidně na křižovatkách a přechodech.
25. Buďte ohleduplní, když předjíždíte jiné uživatele cest. Mnoho lidí se koní bojí a nemají je rádi, když je kůň předjíždí v rychlosti - anebo pokryje blátem. Na druhou stranu se nebojte poprosit, aby vám uvolili cestu, pokud se jejich činnost nebo chování vašemu koni nelíbí.
26. Netuhněte a nezkracujte otěž když se blížíte k předmětu, o kterém si myslíte, že by se ho váš kůň mohl bát. On by si pak určitě myslel, že se bát musí. Zůstaňte klidní, ale připravte se na to, že možná budete muset rychle reagovat.
27. Vždy jezděte pozitivně a jistě, aby vám kůň důvěřoval, i když po něm chcete něco, čeho by se jinak bál.
28. Jezděte pomalu kolem skotu ve výbězích, abyste zvířata zbytečně nerozčilovali - i jejich majitele! A vždy respektujte zákony.
29. Pokud uvidíte v dáli skupinu cválajících jezdců, může koně uklidnit, když ho otočíte do opačného směru, aby na koně neviděl. Když jezdíte ve skupině (zejména ve cvalu), měly by být rychlejší a vznětlivější koně vpředu a stabilnější a spolehlivější koně za nimi. Na silnici by měli být vedoucí i poslední kůň velmi poslušní, protože právě oni budou pomáhat kontrolovat provoz. Nervózní a mladí koně by měli být mezi staršími a zkušenými koňmi.
30. Nikdy nepronásledujte volného koně, když sami sedíte na koni, protože to ho jen více rozčílí. Následujte ho pomalu a v bezpečné vzdálenosti (cca 50 m) a když se ho pokoušíte chytit, slezte z koně. Když míří domů, zavolejte do stáje, aby mohl koně doma někdo odchytit.
31. Naučte se dobře obrat kolem předku a couvání, aby otevírání vrat nebylo nezvladatelným úkolem. Když prochází vraty několik koní najednou, měli by jako první projít více nervózní koně.
32. Ochraňujte svého koně. Kamaše pomohou zabránit zranění nohou a ledvinová deka udrží koňská záda v teple a suchu. V létě si vezměte ušanku a repelent proti mouchám.
33. Pokud chcete odstranit větev nebo jiný předmět, uchycený v ocase, slezte z koně a přitom ho otáčejte doleva, aby vás neuhodil nebo neutekl. Váš společník může koně podržet a zakrýt mu oči, aby kůň předmět, který odstraňujete z ocasu, neviděl. Pokud jste sami, kůň bude lépe stát podél plotu. Pomůže to i při nasedání, když při něm nechce stát klidně.
34. Koně, který nechce nějakým směrem jít, jezděte dopředu pozitivně a rozhodně a používejte příslušnou holeň a otěž, abyste mu zabránili v otáčení. Pokud se přesto otočí, obraťte ho zpět do směru, kterým chcete jet. Nezapomeňte koně pochválit, když vás poslechne. Dávejte pozor, ať koně netaháte za otěž, když ho pobízíte dopředu, aby se nepostavil na zadní, snad ještě jasněji řečeno - při pobízení v těžší situaci povolte otěž.
35. Jezděte po různém terénu, čímž podpoříte schopnost koně sám sebe nést. Klus do kopce posiluje zadní nohy koně a prosperuje srdci a plicím. Snažte se zůstat v rovnováze s těžištěm koně. Když jezdíte do kopce, lehce se předklánějte a nadlehčete se. Když jezdíte z kopce, udržujte lehký kontakt s vaší váhou lehce dozadu a jeďte rovně, aby se kůň udržel v rovnováze.
36. Vydatný a dlouhý klus často uklidní nervózního a čerstvého, ale musíte udržovat klus rovnoměrný a pravidelný. Zůstaňte v klidu a uvolněně sedět, pokud váš kůň poklusává, místo aby šel v kroku. Většinou to bývá způsobeno napětím nebo rozčílením. Nezapomeňte koně pochválit, když přejde do kroku. Pokud se kůň neuklidní, někdy pomáhá z koně slézt a pět minut ho vodit. Je lepší vodit klidného koně, než se hádat s rozčileným.
37. Pokud se kůň v kroku loudá, pokuste se používat střídavé pomůcky holeněmi: použijte levou holeň, když kůň zvedne levou přední nohu a pravou holeň, když kůň zvedne pravou přední. Nechte ho, ať natáhne hlavu dopředu a dolů a poté používejte pomůcky v rytmu jeho pohybu. Ale nenavykejte si koně konstantně okopávat holeněmi! Příliš krátké otěže zkrátí krok koně a může i poklusávat, když ucítí napětí jezdce.
38. Kůň obvykle od pohybujících se předmětů uskočí do strany. Pokud vidí něco odstrašujícího před sebou, nejspíš prudce zastaví. Pokud toto víte, můžete reakci svého koně předvídat.
39. Pokud se kůň bojí projít vodou, nechte ho nejprve vodu očichat a nikdy na něj nepospíchejte, jen by se bál ještě víc. A zase - při pobídce vždy povolit otěž. Snažte se chodit ven s koňmi, kteří mají přibližně stejně dlouhý krok jako ten váš, abyste na sebe nemuseli věčně čekat nebo se dohánět.
40. Vyhýbejte se stálému používání stejné trasy, zejména pokud se musíte otáčet; to by mohlo způsobit to, že se kůň bude domů otáčet dříve, než to chcete. Pokud jezdíte na zahozené otěži a na koně a okolí se nesoustředíte, nedivte se, když se vám stane něco neočekávaného a vy skončíte na zemi! Lepší je stále udržovat kontakt s hubou, když na dlouhé otěži.
41. Zdravte!! A nahlas, a každého, i neznámé, i mladší a i když nemáte náladu. Chodec vnímá jezdce často jako někoho, kdo se mu chce nadřadit. Vezmete mu vítr z plachet. Vyhnete se často jak konfliktům, tak zbytečným - i neoprávněným stížnostem vůči sobě i vašemu klubu (pokud nemáte koně vlastního)

Správný sed jezdce

26. května 2011 v 19:26 | Shery |  Výckvik jezdce
1. Remontní sed
Pochází od slova remonta - mladý nezkušený kůň. Tělo jezdce je rovné, ale mírně před kolmicí, jezdec sedí před sedacími kostmi, kyčelní kosti mírně vysazené vpřed, stehna a třmeny více zatíženy. Otěže jsou při remontním sedu poněkud kratší než pří následujících sedových pozicích. Ruce jsou uvolněné, ne strnulé. (Ve skokové drezuře v remontním sedu sedíme také v lehkém klusu.) V remontním sedu je těžiště jezdce blízko kohoutku, čímž je odlehčen ještě slabý hřbet remonty.

2. Parádní sed
Jezdec sedí vzpřímený se zdviženou hlavou a zatěžuje obě sedací kosti. Kyčelní kosti jsou postaveny kolmo, ucho, rameno, loket a pata tvoří kolmici. Jezdec má sedět co nejvíce vpředu. Holeně leží daleko vzadu tak, že podbřišník vidíme kousek před holeněmi. Předloktí a otěže musejí tvořit přímku od lokte až k hubě koně.

3. Pobízející sed
Rozdíl mezi pobízejícím a parádním sedem je v tom, že kyčelní kosti nejsou kolmé, ale zaúhlené vzad a jsou proto více zatížené. Sedací kosti se pobízením přesunují dopředu. Pobízení vpřed se vyvolá posazením dozadu zaúhlenými kyčelními kostmi, spolu se zesíleným napětím svalstva kříže a sedací části. (Při houpání zesilujeme kmih vpřed stejným pohybem).Sedací část musí působit spolu s holeněmi a tím tlačit koně zezadu dopředu do ruky jezdce. Částečně se tohoto pobízejícího účinku využívá také jednostranně, například při obratech v kroku, klusu a pracovním cvalu. Vnitřní sedací kost pobízí posunutím vpřed s podporou vnitřní holeně na podbřišníku, zatímco vnější holeň je za podbřišníkem, aby zabraňovala vypadávání zádě. U sedu ve skokové drezuře je významné, že jezdec sedí zatěžuje třmeny méně než v lehkém sedu, ale udrží stejné uzavření kolen a zůstane pružný v zádech a kyčlích. Jezdec musí být schopen napnout a uvolnit své zádové a sedací svaly, aby mohl ovlivňovat pohyb koně. Jenom tak může být ve skokové drezuře vypracován nezávislý sed, který podporuje další výcvik koně.
Korektní drezurní sed : Jezdec sedí hluboko v sedle, rameno - kyčel - pata tvoří kolmici. Uvolněné ramena, předloktí tvoří přímku vedoucí k hubě koně, lehký kontakt mezi jezdcovou rukou a hubou koně.
Lehký sed
V lehkém sedu jezdí jezdec přes překážky, mezi překážkami, v nerovném terénu a přes kavalety, přes které nesmí nikdy jezdit v lehkém klusu. V lehkém klusu lze jezdit ve všech třech chodech. Pro jeho upevňování jsou nejvhodnější krok a klus, zejména jezdíme-li v těchto chodech přes kavalety. U lehkého sedu je nejdůležitější, aby se sedací část těla jezdce nikdy nedotkla sedla ani při doskoku. Aby mohl takto sedět, musejí být třmeny nejméně o tři dírky kratší než u sedu drezurního. Hodně jezdců chybuje tím, že skáčou s příliš dlouhými třmeny. Holeně tím kloužou přiliš dopředu, špičky chodidla jsou tlačeny dolů a paty vytažené nahoru. Jezdec nemůže nalézt pevné držení v kolenech a v holeních, při skoku zůstává za pohybem a dokonce padá koni do hřbetu. Při správné délce třmenů má koleno větší uzavření a lýtko je těsněji přiloženo ke koni. V lehkém sedu je těžiště jezdce vždy nad těžištěm koně, jezdec jde tedy s jeho pohybem. Jezdec sedí s hluboko prošlápnutou patou. Ruka v lehkém sedu nesmí být nikdy položena nebo přiložena na stranu krku. Má být nízká a volná a přitom má vždy udržovat lehké spojení s hubou koně. Lehké volné přilnutí je zpočátku obtížné udržet, zejména u širokých překážek a kombinací. Hlava má být vždy vzpřímená a pohled upřen na další překážku.
Správný skokový sed: Jezdec má přošláplou patu a špičky směřují ke koní, dívá se dopředu a nekulatí záda, lehká ruka, kůň je uvolněný.
Všechny tyto základy vám rozhodně nepůjdou hned a tím že píšu tenhle článek nechci aby jste si mysleli, že já všechno tohle zvládám :-) přesto...kdyby jste měli nějaky dotaz...sem s ním :-)

Krmení a výživa koně

26. května 2011 v 19:16 | Shery |  Péče o koně
Krmení koně je doslova umění i věda: uměním je krmit ho podle jeho individuální potřeby a věda je znát jeho vývoj a požadavky na výživu. V přírodě jsou koně zvyklí se neustále toulat, popásat a pít a denně překonávají značnou vzdálenost, takže si mohou vybrat ze všech trav a rostlin, na které narazí. Proto se jejich trávici soustava přizpůsobila častému přijímání menšího množství pícnin.
Jak člověk postupně po stovky let domestikoval koně, nutil je tím vypořádat se s větší tělesnou námahou a řizenější stravou. Dnes se koně využívají především k rekreačním aktivitám, od dětí jezdících na poníkovi až po drožky a lov, ale i ke sportování. V důsledku měnících se požadavků se výrazně změnilo krmení a vynořila se široká nabídka průmyslově připravovaných krmiv.

Nezbytné živiny
Správná vyvážená strava koně obsahuje správný poměr všech následujících složek

Voda
Voda je životně důležitá a je obsažena ve všech tělních buňkách. Tělo mladého koně tvoří až z 80% voda, u dospělého koně tento poměr klesá na 50-60% vody. Ztráta vody může vyvolat onemocnění a ve vážných případech i smrt. Požadavky na množství vody závisí na věku koně, typu stravy, kterou jí, množství pohybu a vnější teplotě.

Uhlovodíky
Patří k nim cukry, škroby a některé složky vlákniny (celulóza). Cukry najdete v určitém množství ve všech potravinách. Značný obsah cukru má melasa, stejně jako čerstvá tráva. Škrob je přítomen především v obilninách.

Tuky
Tuky jsou vydatným zdrojem energie, které obsahují dvaapulkrát více než uhlovodíky. Malé množství tuků je přítomno ve většině komerčních krmiv a běžně se přídávají ve formě rostlinného oleje do stravy koně.
Vláknina
Tato důležitá složka potravy je ve všech krmivech a ve velkém množství v trávě, senu a slámě.

Bílkoviny
Po rožštěpení poskytují bílkoviny tělu nezbytné aminokyseliny, využívané především k růstu, tvorbě mléka, v době březosti a k obnově tělesných tkání.

Minerály
Hlavními minerály potřebnými ve větším množství jsou vápník, fosfor, horčík, draslík, sodík a chlor. Hlavními stopovými prvky jsou měď, zinek, mangan, selen a železo. Nejdůležitější rovnováha minerálů je mezi vápníkem a fosforem. Je nutné aby bylo ve stravě více vápníku než fosforu, v poměru asi 1,5:1.

Vitamíny
Vitamíny jsou potřebné v malých dávkách, k udržení zdraví, pomáhají řídit chemické reakce a procesy. K hlavním patří A, D, E, K a skupina B. Zelené krmení a tráva jsou jejich dobrým zdrojem, zatímco seno a průmyslová krmiva mají malé množství vitamínů.

Pravidla správného krmení
Všechna následující pravidla jsou založena na principu napodobování přirozených stravovacích návyků, aby vyhovovala trávicí soustavě.
  • Zajistěte koni stále volný přístup k čestvé, čisté vodě
  • Nabízejte všechny složky potravy a jadrná krmiva často a v malých dávkách. V praxi musíte koni v lehké nebo střední zátěži podávat nejméně dvě krmení denně, a tři až čtyři koni v plném pracovním nasazení.
  • Krmte podle váhy krmiva, nikoliv podle objemu. Zvažte odměrku každého krmiva, abyste znali hmotnost každé porce, kterou podáváte.
  • Krmte podle váhy koně.
  • Upravujte množství a typ potravy podle práce, kterou od koně očekáváte.
  • Používejte vysoce kvalitní krmiva a nikdy nenabízejte prašné nebo plesnivé krmivo.
  • Veškeré změny stravy provádějte postupně, abyste zabránili trávicím problemům.
  • Nepracujte s koněm rovnou po krmení, ani ho nekrmte bezprostředně po práci. Po krmení se snažte koni nechat dvě až tři hodiny klidu před prací a nekrmte ho aspoň hodinu po ní.
  • Krmte každý den ve stejnou dobu - koně mají rádi pravidelnost
  • Krmte koně dostatkem kvalitní vlákniny. Koně se vyvíjeli a přizpůsobovali stravě s vysokým obsahem vlákniny, takže by nejméně 50% stravy mělo být tvořeno právě jí.
Aby měl kůň dost energie a tělesnou kondici, potřebnou k provádění požadované práce, pořebuje mít ve stravě dostatek správně vyvážených následujících složek.

Pícniny
Hlavní složku stravy koně budou vždy tvořit pícniny, ať už ve formě trávy nebo konzervované píce. V té je seno nebo tráva obvykle krátce nařezané a siláž.

Obilniny
Koním se z obilovin nejčastěji podávají oves, ječmen nebo kukuřice. Zkrmují se celé nebo mačkané či vařené, aby se zlepšila stravitelnost.

Otruby
Otruby jsou slupky zrn pšenice a po mnoho generací se tradičně používají ke krmení koní. I dnes se ještě běžně používají v otrubových směsích nebo k dodání objemu mimo běžnou porci.
Řezy cukrové řepy
Jde o vedlejší produkt při získávání cukrů, který je dobrý a lehce stravitelný. Před použitím se musí vždy namáčet, protože řezy ve vodě nasáknou a značně nabobtnají. K tomu musí dojít dříve než je kůň spolkne, jinak by pravděpodobně vyvolaly zažívací potíže.

Směsi
Směsi obsahují vyvážený podíl různých složek, určený k doplnění pícnín. Vyrábějí se v granulích nebo v hrubé směsi. Jsou plně vyvážené a nabízejí stálou výživu, která nevyžaduje žádné doplňování kromě pícnin a vody. Vyrábějí se s různým obsahem bílkovin, energie, vlákniny, vitamínů a minerálů, aby vyhovovaly různým koním.
Dužnaté ovoce a zelenina
Potravu lze zchutnin přídáním něčeho dužnatého - například mrkví či jablkem. Je to také další způsob zvětšování objemu potravy.

Koňské zápasy

26. května 2011 v 19:08 | Shery |  Zajímavosti
Koňské zápasy
Filipínská vláda marně bojuje proti krvavým koňským zápasům, které se v zemi ilegálně pořádají.
Přestože jde o velmi brutální podívanou, pravidelně se na ní sjíždějí tisíce diváků.
Ti navíc v soubojích protočí spoustu peněz. Nesázejí na koně, který vyhraje, ale na toho, který přežije.
Diváci s nadšením sledují, jak se koně navzájem mrzačí. Koně jsou speciálně trénovaní na to, aby se navzájem kopali a kousali.
Ilegální zápasy mají na Filipínách řadu odpůrců. Zápasy a s nimi spojené sázky však kontroluje mafie. Ta uplácí policii, aby nad vším zavírala oči. Ochránci zvířat jsou proto bezmocní.


Velkopolský kůň

25. května 2011 v 18:50 | Shery |  Plemena

Všeobecná charasteritika

Stavba těla: Na první pohled působí dojmem jezdeckého a kočárového koně.
Hlava: Spíše než elegantní je hlava dobře stavěná, s přiměřeně dlouhýma ušima, živýma výmluvnýma očima, středně širokým čelem a otevřenýma nozdrama. Profil je obvykla rovný.
Barva: Povoleny jsou všechny čisté barvy.
Výška: Od 16 do 16.2 pěstí.





Polský konik

23. května 2011 v 20:11 | Shery |  Plemena

Všeobecná charakteristika

Stavba těla: V poměru ke své velikosti má poměrně dlouhý, ale velmi dobře tvarovaný a vysoko nesený svalnaty krk s dlouhou, bohatou hřívou. Nohy má stejného typu jako poníci, často mívá sblížená hlezna. Kopyta jsou malá, pevná, na spěnkách bývá krátký rous.
Hlava: Někdy bývá poněkud těžší, ale nikoli nehezká, s živým výrazem. Uši jsou špičaté, oči zkoumavé, chřípí malé s roztažitelnými nozdrami.
Barva: Většinou myšově šedá nebo plavá srst, často s modravým nádechem. Často se vyskytují i ryzáci.
Výška: Od 12.3 do 13.3 pěstí